Slaná kůže Byl to poslední večer mojí dovolené v Albánii. Místo, kde silnice končí v prachu, ale moře začíná být opravdové – drsné, bez turistického nátěru. Celý týden jsem přespával v autě a sprchoval se plastovou lahví. Spíš útěk než dovolená. Potkal jsem ji v baru u přístavu. Krátké kraťasy, pivo v ruce, vlasy jako spálený déšť. Byla z Německa, jela na jih. Mluvili jsme anglicky, ale víc očima…
Sníh venku padal hustě a chata na opuštěném horském svahu byla úplně izolovaná. Plameny krbu tančily po stěnách a místnost byla plná horkého vzduchu, smíchaného s vůní dřeva a alkoholu. Oni stáli u okna, drželi víno, a už nebylo pochyb, že tu mezi nimi visí touha, která neznala zábran. Prsty se nečekaně dotkly při podávání skleniček. Ten krátký kontakt vyvolal jiskru, která okamžitě zapálila…
