Poté, co Paní Vé rozhodla, že zábavy v klubu bylo dost, myslel si Pavel, že se vydá domů. Když se ale chtěl rozloučit, překvapila ho Paní tím, že má jiné plány a že oba dnes přespí u ní. Pavel s Honzou na sebe překvapivě pohlédli, pochopili ve zlomku vteřiny, že večer pro ně ještě nekončí. Na jednu stranu je to potěšilo, na druhou oba pocítili další záchvěv nejistoty. Ale po večeru s nožičkami…

Hned jak jsem vystoupil z autobusu, napsal jsem podle instrukcí Madam textovku, že jsem dorazil, a bez otálení jsem se vydal k jejímu studiu. Jelikož jsem byl u Paní poprvé a neznal jsem cestu, pomáhal jsem si navigací v telefonu, podle údajů, které mi Madam laskavě poslala. Byl jsem samozřejmě pekelně nervózní, už ze samotného setkání, které mě dnes čekalo, ale i nemohl jsem dostat z hlavy…

Bylo to jejich první setkání. Jeho nervozita byla proto pochopitelná, ovšem umocňovala ji jeho introvertní povaha a submisivní přirozenost, stejně jako nahota, s níž poklekl před Paní. A třeba přiznat, že ani její vysoké lackové kozačky a overal ze stejného materiálu, na patřičných místech buď náležitě vykrojený anebo alespoň těsně obtažený, situaci také nevychylovaly v jeho prospěch. Nedostal…

Můj poklidný spánek zčista jasna utnuly nehty, které mi důrazně přejely po zádech... Spíše podvědomě, ještě rozespalý, jsem rozlepil oči a spatřil usměvavou tvář své Paní, jež seděla na gauči vedle mě. Vystřelil jsem z peřin jako když do mne píchne a poklekl vedle postele k nohám své okouzlující Paničky. Moje rozespalá překotnost ji doslova rozesmála, čímž jsem si vysloužil pohlazení po tváři. …

Když vešel, Lady už seděla pohodlně usazena na trůnu v čele místnosti a čekala na něj. Rychle přidal do kroku a poklekl s rukama za zády v uctivé vzdálenosti před ní, ale pořád tak, aby byl na dosah. Hlavu měl skloněnou a oči mířily poslušně k podlaze, přesto si stačil povšimnout černé kožené sukně Lady, měl také poměrně dobrý výhled na její krásné nohy v elegantních černých punčochách a…

Když zpětně vzpomínal na dobu, kdy formuloval a odesílal onen posléze osudový e-mail, vlastně sám netušil, co ho k tomu vedlo. Proč jej z celé řady profilů zaujal zrovna tento? Sám na to neuměl odpovědět, sám pro sebe to sváděl na intuici. Slova, která ona dominantní dáma zformulovala na svém medailonku, ho prostě zaujala. Lépe řečeno, vlezla mu do hlavy, zavrtala se a rozežrala jeho pochyby,…

Třebaže už cestou za Lady pociťoval nervozitu, naplno se tento pocit rozvinul během třicetiminutového čekání. Přešlapoval na chodníku před danou adresou sem a tam, v pravidelných intervalech kontroloval čas a zmítaly jím u toho protichůdné pocity. Na jednu stranu si přál, aby ho blížící se smluvený čas schůzky donutil udělal poslední krok a zbavit se tak sžírající nervozity, zároveň byl z prvního…

Celou cestu vlakem absolvoval v zadumání. S obličejem přilepeným na sklo se tvářil, že sleduje ubíhající krajinu a využíval toho, že ho nikdo neobtěžoval hovory. Myšlenky v jeho hlavě však ubíhaly mnohem rychleji než rychlík, v němž seděl. Madam ho svou pobídkou, aby se sešli v Praze naprosto zaskočila. Tím spíš, že mu nesdělila nic bližšího, jen termín a čas, kdy se sejdou. Nic víc. A o to…

Tu scénu si během onoho měsíce opakovaně přehrával v hlavě. Představovala pro něho hlavní vzpruhu ve chvílích slabosti a malomyslnosti. Ve svých představách viděl sám sebe, jak nahý, lehce se rdící studem, s obojkem na krku klečí před Paní a pohledem – takřka bez dechu – visí na jejích rtech. Aby taky ne, jde mu o hodně. Nepříliš nadneseně řečeno, o budoucnost. „A proto jsem se rozhodla…