Ručičky na hodinkách se pomalu blíží k půl čtvrté. Během posledních hodin se na ně dívám snad častěji než na monitor s rozdělanou prací. Mělo to být hotové před týdnem, ale není. Usmlouval jsem odklad a teď přemýšlím, jestli je dnešek tím dnem, kdy pohár trpělivosti přeteče a poslední šance se ukáže jako opravdu poslední. Telefon položený na stole rozvibruje příchozí zpráva a já sebou trhu.…

Hotel ve smíchovském činžáku najdeš snadno, je to jen pár bloků od metra. Když míjíš recepci, zaplaví tě pocit nepatřičnosti a studu. Recepční však ani nezvedne oči od telefonu. Projdeš chodbou kolem výtahu a pustíš se po úzkém schodišti. Pomalu kladeš nohy na koberec ošlapaný tisíci kroků a s každým schodem roste tvoje nervozita. Když dorazíš do druhého patra, vydáš se podle instrukcí až na…

Bylo to jedno z těch rán, kdy svět ještě není úplně probuzený a všechno se jen líně vznáší v teple povlečení, ve vůni kůže, v dozvucích snů. Opírala se o mně, tělo rozehřáté, vláčné a ospalé po noci, která nebyla dost dlouhá. Voněla - sebou, mnou, námi. V polospánku jsem vnímal, jak se pohnula. Nejdřív nepatrně, pak jistěji. Přehodila nohu přes moje boky a přitiskla se ke mně horkým klínem. Cítil…

Bylo skoro půl páté a ti dva mi už opravdu pili krev. Padesátník v kvalitním, ale špatně padnoucím obleku, který si musel pořídit už před nějakou dobou, a nepodařilo se mu do něj udržet figuru. Knírek, na skráních prošedivělé vlasy – hezký chlap, který by se určitě líbil mé matce. Jeho kolegyně měla na sobě nenápadný kostým, bílou košili, silonky s jemným vzorkem po stranách perfektně tvarovaných…

"Na co myslíš, Kláro?" Ležíš v mý náruči a vypadáš, jako by tě ta otázka vůbec nepřekvapila. Jako bys ji čekala. Přitiskneš se ke mně a začneš povídat, až mi tvůj tichej a trochu chraplavej hlas rezonuje celým tělem. Ten večer jsem tě nečekala. V mým bytě. V mý posteli. Ale mohlo mě to napadnout - vždycky ses ukázal, když jsme se neměli vídat. Když jsme byli od sebe. Když jsi říkal, že…