Zavolala si mě do kabinetu. Naše češtinářka, jedna z nejmladších učitelek na škole. Může jí být něco přes 25 let, což je o pár let víc než mě. Pod obyčejným oblečením, které většinou nosí, skrývá hezkou postavu a musím říct, že jsem se na ní už víckrat díval a snil o ní ne jako o učitelce, ale jako o ženě. Dneska je krásný den…
Probudilo mě bouchnutí dveří. Včera mě sebrala zásahovka, pamatuju si jen křik, výstřely a pak tma… Teď jsem se probral. Ve stoje, ruce spoutané v zápěstí a vytažené nad hlavu, na sobě jen šortky ze včerejška. Všude tma a ticho, jen z chodby se ozývají kroky. Dámské kroky, cvakání podpatků se rozléhá prostorem a blíží se. Přemýšlím, kde vlastně jsem, na policejní stanici by mě takhle spoutat…
