Byla noc, kdy město skoro nedýchalo. Jemný déšť kreslil na okna nepravidelné čáry a světla lamp se v nich rozplývala do zlatavých skvrn. Seděla naproti mně v malém bytě, zabalená v tenkém svetru, který jí sklouzával z jednoho ramene. Vlasy měla trochu rozcuchané, jako by právě vstala z postele – nebo jako by se o to ani nesnažila. „Proč ses vlastně zastavil?“ zeptala se tiše. Usmál jsem se. „Asi…