Ragnar si dlouho myslel, že je jako ostatní muži. Silný, ochranný, vášnivý, hrdý. Ale jednoho večera se v něm něco pohnulo. Něco, co nedokázal popsat slovy… dokud to nepochopil. Byli spolu doma. Nikde žádné drama, žádná bitva, žádné bouře. Jen on… a jeho žena. Lagertha. Vlčice. Žena, která nepotřebovala předstírat sílu — ona ji měla v očích, v postoji, v každém nádechu. A toho večera udělala…
Bílý mráz pokrýval trávy kolem velkého ohně. Válečníci pili medovinu, smáli se a vyprávěli příběhy o bitvách. Ale všechen klid zmizel, když se k ohni přiblížila Lagertha. Její kroky nebyly hlasité. Ale každý muž ztichl, jako by cítil, že přichází bouře. Ty jsi seděl opodál, v polostínu. Ne proto, že by ses schovával — ale protože jsi rád sledoval její sílu, když se rozsvítila jako oheň v noci. …
