Ten letní podvečer v Jeseníkách měl v sobě zvláštní kouzlo. Vzduch se tetelil horkem, které neustupovalo ani s prodlužujícími se stíny a les voněl proschlým jehličím a pryskyřicí. Stoupal jsem po kamenité stezce směrem na Obří skály a proklínal každý metr toho prudkého krpálu. Tričko jsem měl totálně propocené, lepilo se mi na tělo a dech se mi krátil. Zrovna když jsem se v duchu ptal sám sebe,…