Ještě si decentně upravíš blůzku, popotáhneš sukýnku a zaklepeš na dveře kanceláře. Třeba si jdeš pro povýšení, můžeš si myslet. Pojď dál, Marcelko, slyšíš vzápětí po zaklepání hlas šéfa. Vejdeš dovnitř a přistoupíš až ke stolu. Je nezvykle uklizený, neleží na něm žádná lejstra jako obvykle. Chtěl jsem s tebou hovořit o tvém posledním výkazu. A je to tady, přišel na to, dochází ti, tak žádné…
Byla tichá, když vešla. Oči sklopené, ruce sepjaté před tělem. Přesně tak, jak jsem jí to nařídil. Věděla, proč je tu. Věděla, co bude následovat. A přesto – nebo právě proto – její tělo dýchalo očekáváním. "Zavři dveře. Pomalu. A pojď přede mě," poručil jsem tiše. Poslechla okamžitě. Chvíli jsem jen seděl a sledoval ji. Tu krásnou, zralou ženu, silnou a sebejistou, jak tu teď stojí v roli, která…
