To město jsem neznal, ještě jsem neměl tu čest procházet se jeho uličkami. Bohužel ale ten den drobně mrholilo a vypadalo to na vytrvalý déšť, musel jsem tedy hledat místo, kam se schovat před nepřízní osudu. Na rohu ulice naštěstí byla malá kavárna, přesně můj styl, vybrali bych si ji za jakéhokoliv počasí. Sedl jsem si do rohu, jak to často dělávám a objednal si kávu a zákusek, místní…

Sedím v kavárně, sám, dívám se kolem nebo na ulici a vychutnávám místní silnou hořkou kávu. Dnes to mělo být jenom na skok, musím zase zpátky do života. Pak ale vstoupíš a já nemohu odtrhnout oči. Sedneš si k volnému stolku v rohu u okna, objednáš si kávu a sklenici vody. Na nikoho se nepodíváš, nikoho nečekáš. Vytáhneš knihu a začteš se. A můj plán rychle dopít můj kořký nápoj je tytam.…

Dvě postavy kráčely zmáčenou ulicí. Déšť pomalu ustával, na západním obzoru dokonce slunce probojovalo několik svých paprsků až k nim, až k jejím vlasům, stále ještě mírně vlhkým od tichého podzimního deště. Kombinace posledních kapek a prvního slunce dokonce vytvořila duhu. Duhu, která své barvy odrazila až v jejím obličeji. Teď už náhle chápe krajinu jejího obličeje. Teď vidí všechny barvy v…

Dlouho o tom uvažoval. Dlouho o tom přemýšlel. Dlouho to zvažoval, bojoval s tím. Nakonec se tomu podvolil, tušil, že nebude litovat. Měl jedinou prosbu. Aby na něj byla milá a věnovala mu pečlivou pozornost. Svůj slib splnila do posledního písmene. Usmívala se na něj, pohladila jej, dovolila mu pohladit ji taky. Ležel na zádech, jemně mu hladila ramena. Tichá hudba navodila příjemnou atmosféru.…

Byl to nejhezčí víkend v roku. Slunce sice jenom nesměle nahlíželo mezi mraky, barvy stromů ale právě tyto dny nedokázalo porazit nic. Všechny ty odstíny zelené, červené, žluté, oranžové,... Jako barvy života dávající každému dní trochu jiný odstín radosti a důvodu vstát. Ty jsi se ten víkend rozhodla strávit za hranicemi všedních dní, navštívila jsi kamarádku, žijící v jiném městě. Čtvrtek večer…

Venku svítilo slunce, zima ale ještě věděla, že neodchází, že se pořád ještě drží pod kůží. Věděla, že každá procházka venku dává tušit, že je zvláštní důvod být uvnitř, že dává o důvod víc sednout si k sobě a pohladit se a tu zimu zahnat pryč. Těžko říct, jestli tohle bylo náhodné seznámení, když oba k němu dovedl sled kroků, kterým snad ani nechtěli jít. Dívali se po kurzech večerních masáží,…

Potkali jsem je jenom párkrát, spíš náhodou. Vyměnili jsme si pár zpráv a tím to mělo i skončit. Jednou jsme si takhle krátce napsali a já jsem sebral odvahu a inspiraci a zeptal se, jestli by měla chuť na výlet někam za město. Hned jsem se omluvil, pokud by to nebylo vhodné Prý nebylo. Navrhl jsem vyzvednout ji za pár dní autem a jet někam spíš do neznáma, než s konkrétním cílem. V podvědomí…

Mám trochu strach, že když jednou exploduje Slunce a sežehne celou naši soustavu planet, ten výbuch sebou vezme i vzpomínku na tuto událost a tak bych ji zde rád zaznamenal po pravdě, tak, jak se stala, pro čtenáře v jiných galaxiích. Služební cesta na zahraniční konferenci na sever Evropy neslibovala nic průlomového, snad jenom déšť se sněhem na začátku května. Konference byla menší,…

Snad každý má svou 13. komnatu. Vcházím do místnosti, stroze, ale příjemně vybavené. Pár dekorací, uprostřed matrace, na zdi veliké zrcadlo, okna jsou zatažená. Na sobě máš svůdné spodní prádlo černé barvy, krásně vystihuje křivky tvého těla. Ve tváři přísný výraz, pouze jiskra v oku naznačuje, že to snad nemusí dopadnout tak špatně. Postavím se doprostřed místnosti, sundáš ze mně sarong. Na…