povím vám opět příběh, který se skutečně stal… ale tentokrát ve fitku. A ne, nebyla jsem mokrá z cvičení — to přišlo až později. A bylo to mnohem intenzivnější než kterýkoli trénink. Bylo brzké ráno. Tělocvična byla skoro prázdná, jen tlumené dunění hudby a pach železa, potu a gumových podložek. Měla jsem na sobě svoje nejoblíbenější legíny, ty, co se mi zařezávají mezi půlky tak krásně, až to…
Storie (7)
Bylo už hodně po půlnoci. V bytě bylo přítmí, jen lampička u gauče házela měkké světlo přes naše těla. Seděla jsem mezi nimi a cítila, jak mi pod jejich pohledy hoří kůže. Věděla jsem, že dnes večer se nechci držet zpátky. Jeden z nich mi pomalu přejel rukou po zádech, od šíje až dolů k pasu. Zachvěla jsem se. Ten druhý mi mezitím odhrnul vlasy z krku a jeho rty se lehce dotkly mé kůže. Zavřela…
Ležela jsem na zádech, nahá a zcela odevzdaná jeho pohledu. Tělo mi lehce chvělo, srdce bilo rychleji a vzduch kolem nás byl naplněný touhou. Pomalu se skláněl ke mým prsům, jeho dech se mísil s mým, a já cítila, jak se mi po těle rozlévá hřejivé napětí. Jeho rty se nejprve jen lehce dotkly mé bradavky, jako by ji chtěl nejdřív jemně probudit. Pak jazyk pomalu přejížděl kolem ní, olizoval ji s…
Když se role otočí Vešel do místnosti s tím svým sebejistým krokem, jako by mu všechno patřilo. Ale tentokrát ne. Seděl si pohodlně, očekával, že všechno půjde podle jeho zaběhnutých pravidel. Přistoupila jsem k němu, naklonila se a s úsměvem mu pošeptala do ucha: „Dneska velím já.“ Než stihl cokoli namítnout, přitiskla jsem mu ramena k opěradlu židle a chytila jeho ruce. Zůstal klidně sedět –…
Byl to obyčejný večer. Potřebovala jsem vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout z hluku světa. Wellness centrum bylo poloprázdné. Přivítalo mě tlumené světlo, vůně dřeva, eukalyptu a ticho, které mě objalo jako milenec. Sauna byla horká, ale příjemně. Sedla jsem si nahoru, ručník pod sebou, kapičky potu mi pomalu stékaly mezi ňadry. Zavřela jsem oči. Až do chvíle, kdy jsem uslyšela otevření dveří. …
V lese Bylo to odpoledne, kdy vzduch voněl po jehličí a slunci. Šla jsem po lesní pěšině, sukně lehce poletovala kolem stehen, tričko se lehoučce lepilo na tělo vlivem tepla. Byla jsem naladěná hravě, těšila jsem na klid, vůni stromů a možná i na nějaké nečekané dobrodružství. A pak se tam objevil on. Zpoza zatáčky se najednou vynořil — vysoký, urostlý, svalnatý muž v kraťasech a upnutém…
Náhodné setkání Byla to jedna z těch líných odpolední, kdy slunce dopadá skrze zaprášená okna kavárny a vytváří zlaté pásy světla na dřevěné podlaze. Sedla jsem si do rohu, objednala cappuccino a snažila se nevnímat ten lehce neklidný pocit – jemný vánek mezi stehny mi připomínal, že dnes jsem vyrazila z domu bez kalhotek. Byla to hra. Pocit volnosti, trochu drzosti. Jenže pak se otevřely…