Byl chladný podzimní den. Poslední listy padaly ze stromů a třída se pomalu vylidňovala. Dnešní hodina češtiny s paní profesorkou Klárou V skončila. Ta žena byla záhadná. Blond vlasy sepnuté sponou, decentní brýle, ale oči… hluboké, plné tajemství. Vždycky jsem ji pozoroval trochu déle, než bylo nutné. A mám pocit, že ona to věděla. „Můžeš na chvíli zůstat?“ zeptala se najednou, když jsem se…