Za chvíli budu na konci cesty... Nebo snad na začátku? Ono záleží na tom, jak se na to člověk podívá... Mám za sebou asi tříhodinovou cestu rychlíkem, která mi ale uběhla překvapivě rychle a než jsem vypil druhou kávu, vítalo mě pražské hlavní nádraží, jak už jsem se zmínil, cíl i začátek mé cesty v jednom... Ale to jsem ještě zdaleka nemohl vědět... Měl jsem jen jediný úkol, a to vyzvednout…

Zní to jako fráze, ale já se o tom přesvědčil a nevinný dotaz z doby před půl rokem vyústil minulý týden v okamžiky spalující vášně, překvapujících pocitů takové síly, že by to snad utlačilo i lokomotivu... Takže se vraťme... Je to asi šest měsíců a já jsem byl právě ponořen do tajemných vod globální komunikační sítě. Neoddával jsem se žádným hackerským útokům, ani jsem nepronikal na Dark Net,…

Tak nádherně svůdnou bytost jsem ještě snad neviděl... Už když se podělila o obrázky, které mapovaly její křivky jako něco, co snad ani nemůže pocházet z tohoto světa, věděl jsem, že se s ní musím potkat... Raději dřív, než později, ale všechno má svůj čas... Obraz její nádherné postavy mě provázel bez přestání několik dní a nocí... I proto, že jsem toužil po tom, zjistit, co se za odrazem v…

Její tělo je jako stvořené pro druhou kůži... Nylon, co se leskne ve Slunci i v přítmí svíček... Spandex a lycra neznamenají bez jejích sošných nohou nic než název pro materiál, který sám bez ní je jako prázdná lahev od lahodného vína, které se ale nedochovalo a prázdno vzbuzuje snad jen soucit a lítost, stesk po něčem, co bylo, ale už více není... Toužím po tom, podílet se na tvorbě jejích…