Dnes měl přijít jeden dobrý znamý na masáž... Vlastně jsem ho v diáři nemusela ani kontrolovat – jeho termíny mám v hlavě. Chodí ke mně pravidelně, vždycky přesně na minutu🙂 Když zazvonil, běžela jsem otevřit dveře v šatech s ještě vlhkými vlasy. Usmál se tím unaveným úsměvem člověka, který celý týden funguje na výkon a teprve za těmi dveřmi si dovolí povolit😛 „Zase náročný týden?“ zeptala…

Dnes přišel nový klient. Trochu nesvůj, trochu zvědavý. Z jeho pohybů bylo poznat, že přemýšlí, jestli udělal správně, když se objednal. Oči však prozrazovaly něco jiného – touhu po doteku, uvolnění, po překročení hranic, které si muž sám často nedovolí. „Dnes budeme mít dost času,“ usmála jsem se a přejela mu dlaň svou dlaní. „Devadesát minut jen pro tebe. Můžeš jen být. Dýchat. Cítit.“ Nechal…

V místnosti bylo šero, jen tlumené světlo svíčky ozařovalo bílou postel, kde jsem už čekala s připraveným olejem. Když vešel, jen jsem se na něj podívala a prstem naznačila, aby si svlékl oblečení a lehl si nahý na břicho. Žádná slova, jen napětí, které se vznášelo ve vzduchu jako vůně levandule. Přisedla jsem si tiše vedle něj. Pomalu, cíleně jsem začala ho hladit všude, pak roztírat horký olej…

Bylo půl jedné odpoledne. Měl rezervaci na VIP masáž a přišel přesně, s decentním parfémem a lehkým úsměvem, ale očima, které prozrazovaly napětí. Byl to jeho první zážitek podobného druhu – a přes všechnu vnější jistotu bylo cítit, že neví, co čekat. Potkala jsem ho v černém průhledným prádle a tělové barvy silonkach. Byl překvapený a neřekl ani: "ahoj". „Znáš všechny možnosti?“ zeptala jsem se…