„Zajíček“ 🕯️ Seděla jsem naproti němu a sledovala, jak se snaží tvářit klidně. Přitom jsem přesně viděla, jak mu v očích poletují jiskřičky nejistoty i zvědavosti. Byl mladší — tak trochu nesmělý, ale právě to na něm bylo neodolatelné. „Nedívej se tak,“ řekla jsem s úsměvem, ale on se nedokázal odtrhnout. Zrudl a sklopil pohled. Bylo to rozkošné. Naklonila jsem se k němu o kousek blíž, jen tak…

„Zajíček – třetí část“ Od posledního večera se něco změnilo. Najednou to nebyl ten tichý, nejistý kluk, který se bál vlastního dechu, když se naše pohledy střetly. Teď se na mě díval jinak — přímo, sebejistěji, s tím tichým úsměvem, který jsem si pamatovala. Sešli jsme se zase u něj. Venku pršelo, kapky bubnovaly do oken a všechno kolem působilo klidně, až neskutečně. Seděli jsme blízko sebe,…

Chtěli jste pokračování tak tady je 😛 Ten večer byl jiný. Nešlo jen o slova nebo pohledy — ve vzduchu bylo něco, co se nedalo přehlédnout. Seděl naproti mně, ruce měl položené na kolenou, a přestože se snažil působit klidně, jeho prsty nepatrně cukaly. Cítila jsem, že přemýšlí o tom, co by udělal, kdyby měl odvahu. Usmála jsem se. „Tak co, bojíš se mě ještě?“ zeptala jsem se tiše. Zvedl hlavu…