Stíny babího léta a deka s neznámým příběhem Rok 2024 nebyl rokem bouří. Byl to rok tiché, plíživé proměny. Rok, kdy jsem se učil číst v mezerách mezi slovy a kdy jsem uvěřil, že láska se dá postavit z drobků, které mi občas upadly od jeho stolu. 🚂 Pomerančové rituály a ticho v práci Moje láska měla tehdy chuť pomerančových Tic Taků. Stal se z toho náš malý, tichý rituál. Kdykoliv odjížděl na…

Úvod: Hra osudu (Kapitola 1) Říká se, že Blíženci mají dvě tváře. Nikdy jsem té metafoře nevěřil víc než teď. On se narodil 1. června, já 11. června. Stejné znamení, stejný měsíc, stejná „jednička“ v datu. Měli jsme být dvě strany jedné mince, které se konečně našly v labyrintu Prahy. Jenže v tomhle zrcadle nebyl odraz mé duše, ale moje zhouba. První záblesk: Pride Poprvé jsem ho zahlédl v létě…

Mlha naděje a digitální ozvěny Leden 2024 byl měsícem příslibů. Praha byla studená a šedivá, ale v digitálním světě WhatsAppu a Instagramu začínalo být horko. Bylo to období prvních zpráv, opatrného oťukávání fetišů a hledání hranic, kde končí hra a začíná člověk. Tenkrát jsem v každé zprávě hledal spřízněnou duši. Pak přišel 27. leden. Večer, který měl všechno změnit. Dorazil v podivném…

Můj přítel má přítele a já nepřítele Kapitola 1: Žlutý kufr a berlínské doteky Všechny velké příběhy o rozpadu začínají v momentě, kdy máte pocit, že jste na vrcholu. Pro nás to byl Berlín. Září, vzduch, který už začíná studit, a město, které se chystalo na Folsom Europe. Žlutý kufr a první varování Naše cesta do Berlína se odehrávala v rytmu kolejí. Jeli jsme ve dvou a on s sebou táhl svůj…

Srpnové intermezzo: Pride v barvách a stínech Srpen 2024 přinesl do Prahy horko a s ním i Prague Pride. Pro mě je to vždycky týden radosti, setkávání a pocitu sounáležitosti. Letos to bylo jiné – vyrazil jsem i sám, beze strachu, protože v tom davu na Střeleckém ostrově nebo v Pride Village člověk nikdy není skutečně sám. Vždycky se najde známá tvář, úsměv, společný přípitek. Tento ročník měl ale…