„Á moje nejdražší sestřinka. Tak kolikrát jste se udělala dneska, má nejdražší?“ chce znát mé skóre když jdeme ráno stlát postele a rozdat teploměry. Žertovně se mě ptá kam si ten teploměr má strčit a nezapomene mě plácnout přes zadek a pěkně stisknout s tím, že jsem mu neodpověděla. Prozradím mu, že jsem stihla jen jeden rychlý po probuzení. Přeci jenom si ráda pospím. Víc bych toho nestihla.…

Tak jsem si ulovila svého rytíře v lesklé zbroji, teda v maskáčích. No jak to tak vidím, tak se spíše z mé maličkosti stala nakonec lovná zvěř. Stačilo vycítit příležitost. Tohoto starého pardála mi poslal do cesty samotný pan K. Jen musím zjistit zda za trest nebo za odměnu? Bylo by velmi romantické kdyby jednou udělal něco z lásky. Pracovně mu hned dávám přezdívku Magor. Ten chlap je…

Interní oddělení jsou jako taková druhá LDN, plná starých různě nemocných pacientů a na maloměstské interně mladý pacient téměř vždy znamená jedno velké špatné. Ležel tam v posteli, sám na pokoji v šeru nočních světel. Stojan ověšený infuzemi, hadičky vedoucí k portu v podklíčkové oblasti. Tyhle JIPkové a onkologické vymoženosti. Budu se muset zeptat starších kolegyň, jak s tím pracovat. Z…

Nikdo nejsme nezranitelní. Vlivem nešťastné nehody se pan K octl v nemocnici, na mém oddělení. To nám ten víkendový pobyt v jednom lázeňském městě hezky skončil. Jeho stav si vyžádal z pohledu zdravotníka řekněme drobnou rutinní operaci. Dvoudenní hospitalizace, čtyři až šest týdnů rekonvalescence. Že to na nás bude mít neblahý vliv mi dochází velice rychle stejně jako to, že teď si teprve užiju…

Byl to takový běžný hektický den ve službě. Nic co bych neznala. Plné oddělení pacientů a do toho ten dopolední ruch bílých plášťů včetně studentů jak medicíny tak žákyněk. Chvílemi to připomínalo mateřskou školku. Venku krásně, na dvoře měli vojáci jeden ze svých kurzů specializované první pomoci. To se nejedna baba ráda pokochá a možná i kalhotky ždímá. I já se ráda zdržím u okna. Naštěstí…

„Ty s ním fakt v té prše budeš mít to...no víš co?“ ptá se rozpačitě Zuzka. Bezva, nedokáže použít ani slovo sex. „Samozřejmě, že spolu nebudeme mít sex ve sprše. Přestaň čumět na tu přitroublou Růžovku nebo kdes to viděla. Probůh, s pacienty nikdy žádné románky. O tom může mít každý z těch honibrků tak akorát vlhké sny. Dokonce za ním ani do té sprchy nepůjdu. Je to samostatný schopný muž. Tak…

„Dobře, vidím to tak, že dnes s vámi zase nebude řeč, Iveto,“ vzdává to se mnou peer po více než čtyřicetiminutovém sezení, kdy sedím s překříženýma rukama a nasraným výrazem. Náhodou jsem ale pár vět prohodila i nahlas. Ne, opravdu vám nemám o čem povídat. Ne, žádný neobvyklý těžký případ. Jsem totálně v chillu, ne? Ne, nebudu ti ty idiote povídat, o tom jak mě kolega kdysi o noční podrobil…

Ráno mě ze stavu klinické smrti budí urputné vyzvánění telefonu. Na oči sotva vidím, ale beru to. Kolega Martin mi připomíná, že jsem mu měla kurva napsat. Ječí a slovo kurva už mu ani nepočítám. Vedle mě na posteli bručí nějaký chlap....kurva je nahý. Se zakrytýma očima na něj házím peřinu. Kruci, vídám tolik nahých těl jak profesionální kurva , ale tělo mladého muže, ještě ke všemu takového…

Svého postaršího kolegu nováčka jsem poslala se vzorky tkání do patologické laboratoře a modlila se, aby tam konečně trefil. Vždycky jsem si myslela, že největší orientační nesmysl mám jen já, ale tenhle padesátník mě vyvedl z omylu. Měla jsem tu smůlu, že jsem patřila k těm trpělivým, chytrým a zcela nezákeřným a tak mi paní vrchní dávala nováčky často na starost.Byl to nikdy nekončící proces.…