Ráno jsem vstala dřív, než bylo potřeba. Stejně jsem už nedokázala spát. Celou noc jsem se převalovala a představovala si, jaké to bude. Můj první den. Moje první směna. Můj první klient. Stačila ta představa a cítila jsem, jak se mi stáhne břicho nervozitou i zvláštním neklidem, který nebyl jen strach. Dlouho jsem stála před skříní a nevěděla, co si vzít na sebe. Chtěla jsem vypadat hezky,…
Dnes ráno jsem vstala s tím zvláštním klidem, který znám. Upravila jsem si vlasy, přejela si rukou po krajce podprsenky, zkontrolovala rtěnku. Pak jsem se nadechla. Připravená. Pokoj jsem připravila pomalu, pečlivě. Olej, světlo, svíčky, velké zrcadlo na stěně. Všechno na svém místě. Pak jsem si sedla a čekala. Když jsi zazvonil, vstala jsem a ještě jednou se podívala do zrcadla. Ta chvíle těsně…
Stál tam muž, kterého jsem si v hlavě představovala snad ve stovce podob, a přesto byl jiný. Nebyl ani příliš starý, ani mladý. Měl upravenou košili, tmavý kabát přehozený přes ruku a výraz člověka, který se snaží působit klidně. Jenže v očích měl stejnou nejistotu, jakou jsem cítila já. A právě to mě překvapivě uklidnilo. „Dobrý den,“ řekl tiše. Jeho hlas nebyl vtíravý. Nebyl ani příliš…
