Sousedova tráva je vždycky zelenější ​S Davidem jsme seděli v naší obvyklé hospodě, ale vzduch mezi námi byl těžší než jindy. David do sebe klopil třetí pivo a vypadal strhaně. „Vole, já už nemůžu,“ prohodil a promnul si oči. „Kateřina se úplně zbláznila. Čtyřicítka na krku a ona chytla druhou mízu. Ty její nový kozy... jasně, jsou super, pevný trojky, vypadají fantasticky, ale ona si myslí,…

Černá limuzína s tónovanými skly zastavila před kolejemi přesně v osm. Žádné logo, žádná značka, jen tichá, dravá elegance. Nasedly jsme. Uvnitř to vonělo kůží a chladem. Měly jsme na sobě jen dlouhé kabáty (já béžový trenčkot, Lenka černý vlněný kabát), lodičky na vysokém jehlovém podpatku a v zadcích... naše tajemství. Cesta byla tichá. Ani rádio nehrálo. Slyšela jsem jen náš dech a občasné…

Seděl jsem v kabinetu a poslouchal tikání hodin. Venku se stmívalo, chodby se vyprazdňovaly. Ideální čas pro lov. Zbývala poslední. Karolína Králová. Věděl jsem o ní všechno. Věděl jsem, že je hloupá jako tágo, ale má ambice až na půdu. A taky jsem věděl, že si o sobě myslí, že je neodolatelná. Že stačí mrknout a staří páprdové jí padnou k nohám. Nechávám ji v tom. Je zábavné sledovat myš, jak si…

Zápas na cizím hřišti Venku byla tma, taková ta hustá, neprůhledná tma, která přeje zlodějům a milencům. Přelezl jsem nízký plot, který odděloval naše zahrady. Srdce mi bušilo ne strachem, ale čistým adrenalinem. Bylo to jako droga. Věděl jsem, že David sedí jen o pár metrů dál. Viděl jsem modré záblesky televize, které tančily na žaluziích v obýváku. Slyšel jsem tlumený zvuk komentátora a pak…

Nechala jsem ty nadržené panice u automatu a zamířila k výtahu. Ale ještě než jsem tam došla, uslyšela jsem fňukání. Na lavičce se choulila Lenka. Taková ta nenápadná myš z první řady. Brejličky, vytahaný svetr, co vypadal jako pytel od brambor, a džíny, co pamatují devadesátky. Vždycky vzorně připravená, ale teď tam seděla, řasenka rozmazaná a klepala se. ​Zastavila jsem se. „Co je? Umřel ti…

Část 1: Kotva v realitě (Ráno na koleji) „Adame, musíš jít s námi,“ řekla jsem a zapínala si knoflíček u krku. Měla jsem na sobě ten nejdražší kostýmek, který mi Viktor pořídil – krémový, z hedvábí a vlny. Vypadala jsem jako mladá právnička, ale pod tou látkou jsem byla nahá. Cítila jsem, jak podšívka klouže po mém oholeném, citlivém těle, po těch čerstvých stopách, co tam zanechal Alexův bič.…

Vrátily jsme se na pokoj s další taškou, tentokrát z lékárny. Irigátor. Taková ta gumová hruška s nástavcem. Vypadalo to nevinně, ale když jsme to položily na umyvadlo vedle našich nových análních šperků a fialového Juniora, došlo nám, že sranda končí. „Takže,“ vzala jsem tu věc do ruky a zmáčkla ji. Vyfoukla vzduch. „Kdo jde první?“ Lenka seděla na vaně, nahá, kolena u sebe. Byla nervózní. „Asi…

Simona nebyla jen sekretářka. Byla instituce. V Praze se o ní toho hodně šuškalo. Byla to ta "Viktorova blondýna". Muži ji vnímali jako trofej, jako nejdražší doplněk v místnosti, který má větší cenu než hodinky Patek Philippe na jejich zápěstích. Byla dokonalá, chladná, nedostupná. Její sexuální zkušenosti? Byly rozsáhlé, ale specifické. Pro Simonu nebyl sex o intimitě nebo lásce. Byl o moci a…

Dny se slily do jedné šedivé, bolestivé šmouhy. Čas přestal existovat. Byl jen trénink. Ráno: Klystýr, kontrola průchodnosti, nácvik hlubokého krku s gumovým modelem, dokud nás nenatahovalo. Dopoledne: Bárta a jeho „doučování“. Jeho kabinet se stal naší mučírnou. Už jsme ani nechodily na přednášky. Statistika šla k čertu, teď jsme studovaly anatomii extrému. Bárta a Tomeš na nás zkoušeli věci,…