Osudný pohled V zaprášené kavárně, vůně kávy vznášela se vzduchem, mezi cinkotem šálků a tlumeným šepotem. On vešel, a svět jako by na chvíli ztichl, v jeho očích jiskra, co pohltila mé myšlenky. Pohledy se střetly, jen na okamžik, a přesto to bylo, jako by nás vesmír spojil. Žádná slova, jen ten vzrušující proud, co tělem projel mi jako elektrický šok. Seděl naproti, ale prostor mezi námi…
Vešla do baru pomalu, sebejistě. Její chůze měla rytmus hudby, která hrála z reproduktorů, a každé ťuknutí podpatků o podlahu znělo jako tiché přikázání: dívej se. Měla na sobě černé šaty s rozparkem, ze kterého se občas zableskla opálená noha. Ale to nebyly šaty, co Lukáše paralyzovalo, ani rudá rtěnka. Byly to její sandálky s tenkými pásky, pod kterými se rýsovaly ladné prsty s dokonalou…
