Byl to pokus o párty. Takovou tu povinně-nepovinnou akcičku pár kolegů a známých, na kterou se jde spíš ze služnosti a nikdy neskončí jinak než brzkým odchodem ještě za střízliva. Tentokrát připadly hostitelské povinnosti na Janu. Její dvoupokoják skýtal alespoň to základní, co bylo k uspořádání „večírku“ nutné včetně dostatku místa k sezení. K sezení! – ano, někde na pozadí sice znělo to…