Déšť jemně mrholil na prázdné městské ulice, když jsem zahlédl známou tvář. Zastavila se u výlohy malého knihkupectví a v odrazu skla se naše pohledy setkaly. „Paní Nováková?“ vyhrkl jsem překvapeně. Otočila se a v očích se jí zablesklo poznání. „Ale no tak, snad už mi můžeš říkat Veroniko. Přece jen je to patnáct let, co jsem tě učila.“ Usmál jsem se a pokynul jí hlavou. „To je pravda. Jak…
Promoční den byl plný oslav, smíchu a alkoholu. Lenka a Klára, dvě krásné vysokoškolačky jedné pražské univerzity, právě ukončily svá studia a já, jsem s nimi sdílel radostnou atmosféru. Večer se přelil do baru, kde se hranice mezi námi třemi postupně stíraly. Smích přecházel do koketního šeptání, lehké doteky se stávaly odvážnějšími. Když Klára navrhla, že půjdeme k ní domů na ještě jednu lahev…
