Když si dnes vzpomenu na ten inzerát, který jsem tehdy napsala, musím se pousmát. Byla to spíš hra, malý experiment – něco mezi zvědavostí a touhou po změně. Nečekala jsem, že mi příjde tolik nabídek a už vůbec, že se někdo jako Adam vůbec ozve. Jeho zprávy byly jiné. Klidné, přirozené, bez snahy zaujmout za každou cenu. Působily na mě stejně jako on později – vyrovnaně, jistě, upřímně. Na první…
Byl to jen nápad. Zvědavost, kterou jsem dlouho nosila v sobě, ale nikdy nahlas nevyslovila. Masáž. Ne obyčejná. Taková, kde člověk nejen odpočívá… ale cítí každý centimetr své kůže trochu jinak. Našla jsem ten inzerát náhodou. Diskrétní. Žádná jména. Jen slova jako dotek, blízkost, důvěra. Odpověděla jsem. Nevěděla jsem proč – ale udělala to. A teď tu ležím. V místnosti, kde je tlumené světlo,…
Bloudila jsem Prahou už skoro hodinu. Ulice byly vlhké po dešti, světla lamp se odrážela na dlažbě a já se cítila vyčerpaná i trochu bezradná. Mapu v telefonu jsem kontrolovala pořád dokola, ale spíš mě zmátla než navedla. Už jsem skoro rezignovala, když jsem zaslechla hlas. „Hledáte cestu?“ Otočila jsem se a uviděla dvojici, která právě vyšla z kavárny. Žena s krátkými světlými vlasy a jiskrou…
