..."Každé ráno, kdy mé prsty dohrají milostnou baladu v mém chrámu vzrušení, zažívám uvnitř hřejivý pocit .. Uvařím si čaj a nechávám v sobě doznít tóny rozkoše. Dnes mě čeká náročný den. Hlavou mi běží časový harmonogram: "Tam a tam se stavím, tomu zavolám, papíry dodělám až toto vyřídím"..ale zároveň se mi vůbec nic nechce. Cítím se poslední dobou jak vybitá baterka. Odpoledne mám v plánu ještě…

On, říkejme mu třeba Aleš, byl velmi úspěšný prodejce luxusních vozů. Sám jezdil v jednom takovém. Doma, tedy v luxusním domě na něj čekala úspěšná manželka, úspěšné děti, úspěšný pes.... Velmi dominantní muž pro své okolí, ale zároveň velmi submisivní čubka pro svou Madam. Mělo to ale háček, nikdy Madam neměl. Někde uvnitř něj ale sílil pocit, který musel umět pojmenovat. Potřeboval ze sebe…

Předmluva: Děkuji všem, kterým se líbí mé povídky za váš lajk a budu stejně tak ráda za vaše komenty, ať kladné či záporné. Každý z nich mě vede dál a pomáhá mi se zlepšovat. Děkuji velice mému příteli, korektorovi "Sébovi Petrosovi" za rady a připomínky. "Paní Leona má dovolenou."odpověděla jsem na zprávu.....a vypnula telefon. Konečně. Už ani nevím, kdy jsem naposledy někam vypadla na déle,…

..6:30 ráno a začátek ledna... Důležitý den pro můj nový život. Černé prádlo, tak jak to mám ráda, punčochy bez vzoru, abych nevypadala příliš vyzývavě, decentní halenka, kožená sukýnka (tu si neodpustím), kabát a kozačky . Líčení jemné,vlasy vyfoukat, parfém od Huga je prostě perfektní. Fajn kočko, můžeš vykročit do zaměstnání snů." pomyslela jsem si a vyrazila vstříc novému životu. Sakra, to je…

Předešlá noc se navždy vryje do mé černé duše. Ještě teď vzrušeně dýchám po sexuálním maratonu s Adamem. Musím se stále dívat na tu jeho něžnou tvář. Jak se vůbec ocitl v mé posteli? Co v posteli, ale v mém životě? Těch mužů, kteří měli tu čest zanechat pach vzrušení v mých peřinách, je skutečně poskrovnu. "Tak vstáváme! Nemysli si, že se tu budeš válet a já budu o hladu!" ....... Je mi ho…

Bylo, nebylo. V době předvánoční, kdy předražené obchody praskají ve švech, města zdobí kýčovitá výzdoba a po chodbách domů se line "vůně" spáleného cukroví se mi do života vnutila opuštěná čubka. Ubohá, osamělá čubka. Jak dny plynuly, čubka se ke mně víc a víc lísala. "Mrcha zpropadená" říkala jsem si. "Ještě si na mě zvykne a víc se jí nezbavím." Nečekejte, že to dopadlo jinak. Byla pěkně…