Vešel ke mně do místnosti tiše, skoro až s ostychem. Uz s pasem cudnosti. Přesně tak to mám ráda. Viděla jsem v jeho očích směs napětí, zvědavosti a touhy udělat přesně to, co mu dovolím. Nebyl tam jako rovný. Byl tam proto, aby poslouchal. Pomalým krokem jsem k němu přistoupila, aniž bych pronesla jediné slovo. Jen jsem ho obešla, jako když si žena prohlíží hračku, kterou si chce teprve…