Pro mě to není jen obyčejný sex, je to doslova jako degustace. Není to o tom, že bych se do toho pustila hned po hlavě. Ne. Je to rituál, kdy se vše děje pomalu a smyslově, krok za krokem. První je ta vůně. Každý má tu svou, jedinečnou. Ta jeho je pro mě jako pozvání. Jsou to takové ty tóny, které si pamatuji i ve dne, a když je cítím, moje touha se probudí. A pak je to ochutnávání. Jako…

Venku se déšť snášel na střechy města a ulice se leskly jako mokré zrcadlo. Lidé v kavárně se schovali před chladem, s hrnky kávy v rukou. V rohu u okna seděla Diana, která se dívala ven a pozorovala, jak kapky stékají po skle. Vešel Marek. Otřásl deštníkem, sundal si promočený kabát a jeho pohled na okamžik spočinul na jejích očích. V nich se zalesklo něco, co by jiný člověk snadno přehlédl –…

Déšť bubnoval na okna starého železničního vagónu a rytmické drncání vlaku uhánějícího nocí znělo jako tikot obřího stroje času. Uvnitř kupé, osvětleného matnou žlutou záři, seděli dva neznámí lidé. Každý ponořený ve svém vlastním světě, odděleni neviditelnou stěnou mlčení. ​Na jedné straně seděla Elara, mladá žena s očima barvy bouřkové oblohy, která s křečovitým stiskem svírala starou koženou…

Klasický vaginální sex je pro mě zážitek, který v sobě skrývá hned několik rovin. Málokdy je to jen o fyzickém aktu – daleko spíš je to o spojení a blízkosti s partnerem. Když se s partnerem milujeme, je to pro mě o intimní chvilce, kdy se cítím absolutně v bezpečí a přijatá. Ten pocit, kdy se naše těla a mysli propojují, je něco, co se těžko popisuje slovy. Je to chvíle, kdy se vzájemně vnímáme…

Jeho pohled se upírá na její nohy, které se zdají být nekonečné, ztrácející se ve svůdné hře světla a stínu. Jsou zahalené v tenkém, černém hedvábí silonek, látce, která je jako druhá kůže – dokonale přiléhavá a jemná. Místo toho, aby je skryla, zdůrazňuje jejich ladné křivky a pevné svaly, které vytvářejí svůdné stíny a lesklé odlesky. Tyto silonky nejsou jen oděv, ale druhý, svůdnější povrch,…

Diana si v duchu propočítala další tah. Markův pohled byl jako otevřená kniha, kterou se chystala pečlivě přečíst a přepsat. Nechtěla spěchat, to by ho mohlo vyplašit. Místo toho lehce pozvedla kávu k rtům, přičemž se její pohled na okamžik střetl s tím jeho, tentokrát s jemným, téměř stydlivým úsměvem. Byl to dokonale nacvičený tah. Marek pocítil zvláštní vlnu tepla, která ho zaplavila i přes…