Byla jsem Anna. Ve všední dny Anna Vávrová, ředitelka divize v jedné z největších bank v Praze. Kostýmek, vysoké podpatky, dokonale upravené vlasy, úsměv, který uměl uzavřít smlouvu za stovky milionů. Lidé se mě báli i obdivovali. Věděli, že když vejdu do místnosti, vzduch zhoustne. Ale v pátek večer, když se zavřely dveře kanceláře, sundala jsem si tu masku jako staré punčochy a stala se někým…

Venkovský statek stál na kraji světa, obklopený poli, kde se prohýbalo obilí, a lesem, co šuměl jako stará píseň. Žena, co si ho pronajala na víkend, chtěla utéct – od města, od rozchodu, od všeho, co jí svíralo dech. Byla po čtyřicítce, tělo měla plné křivek – kozy pevné, s bradavkama, co se draly ven, když bylo chladno, prdel široká, co se houpala při chůzi, a kunda, co už teď, jen při…

Anna měla osmačtyřicet – věk, kdy už ví, co chce, a nebojí se to vzít. Přes den byla vzornou matkou dvou dospívajících dcer, s culíkem, volnými kalhotami a úsměvem pro učitele. V noci, když dům usnul a manžel chrápal u televize, otevírala notebook v kuchyni, kde voněly ještě koláče z odpoledne. Svetlo obrazovky jí ozářilo tvář – zralou, s jemnými vráskami u očí, co skrývaly hlad po něčem syrovém.…

Mám štyridsaťtri, prsia 75E, ktoré ešte držia tvar, ale už sa trochu prehýbajú, keď sa nakloním, zadok, ktorý je široký a mäkký, ale stále pevný od jógy, a medzi nohami úplne vyholenú kundu, ktorá sa otvára ako kvet, keď sa vzruším. Manžel je už tri týždne v Dubaji, deti na internáte, a ja mám večery, ktoré patria len mne a mojim prstom. Každý večer o desiatej otváram Amatérov Premium, sadnem si…

Byla jsem doktorka Kateřina Svobodová. Primářka kardiochirurgie v IKEMu, ta, co rozhoduje, jestli pacient přežije noc. Bílý plášť, hlas jako skalpel, podpatky cvakající po chodbě, kde se mě bojí i profesoři. Když řeknu „defibrilátor“, skočí celý tým. Ale v pátek po osmé večer sundám plášť, rozcuchám si vlasy a jsem prostě Káťa. Ta, co klečí v pánských toaletách na Hlavním nádraží v sukni, co by…

Maštal voněla po čerstvém seně, mléce a mužském potu, co se vsákl do dřeva jako podzimní déšť. Listopadová noc byla tichá – jen šelest listí, praskání sena a těžký dech. Jakub (40, mlékař s rukama jako z těsta) a Tomáš (38, kovář, co kuje podkovy i touhu) leželi vedle sebe na dece. Oba nahý. Jakubův pták – 19 cm, tlustý, žalud leskl se kapkou. Tomášův – kratší, ale tlustší, žíla na spodní straně…

Ticho na dívčím internátu bylo hluboké jako samet, jen občas přerušované šelestem listí za okny a vzdáleným smíchem z chodby. Bylo něco po půlnoci, měsíc vrhal stříbrné pruhy přes záclony pokoje číslo 217, kde ležela Sofia na posteli, nohy roztažené, tričko vyhrnuté až pod prsa. Jednadvacetiletá studentka umění, s dlouhými kaštanovými vlasy a tělem, které se teprve plně rozvíjelo – plné boky,…

Bylo horké letní odpoledne, když les kolem staré chalupy začal vibrovat touhou. Vzduch byl těžký, voněl po zralých malinách, pryskyřici a něčem, co dráždilo smysly jako zakázaný elixír. Skrytá louka, obklopená hustými jehličnany, se stala dějištěm rozkoše, která by roztavila i nejchladnější srdce. Tři zralé ženy – Věra, Hana a Milena – se rozhodly, že dnes si vezmou, co chtějí, a jejich touha…

Všechno začalo na jednom temném erotickém chatu, kde se sny mění v plány a touhy se nejen šeptají, ale rovnou křičí. Žena s dlouhými vlasy, co jí padaly přes ramena jako vodopád, seděla u svého holografického displeje a procházela zprávy. Její prsty tančily po klávesnici, ale v hlavě měla jen jednu věc – sen, co ji pronásledoval už roky: grupák s třemi černochy, divoký, špinavý, ale s tou…