Funím na gauči před televizí a potím se jak prase. Venku už je tma, ale pořád je tam ještě nejmíň třicet stupňů, dnešek byl zase naprosto vražednej. Okna samozřejmě dokořán, ale vzduch se nehejbe ani náhodou. Prej vlna veder! A co takhle vlna mrdání? To by bylo mnohem příjemnější, ale to nehlásej. Sprchoval jsem se už dvakrát, nemám si co už svlíknout. Ležím nahej, orosenej jak půllitr…

Milí čtenáři, předevčírem jsem zveřejnil první část této povídky a vy sami jste rozhodli, jak bude děj pokračovat. Nejvíc se mi líbil nápad amatéra limehot, kterému tímto děkuji. Takže nyní zveřejňuji povídku dokončenou a celou. Děkuji všem za komentáře a zprávy do profilu. Hezký víkend, Erik ________________________________________________________________________ Znáš to, ne? Odcházíš z práce…

“Užij si to,” usmívá se na mě Kamil a strká mi okýnkem do ruky obálku. “Ty ses zbláznil, co to je?” ošívám se. Nic jsem od něho nečekal. “Uvidíš a neboj, je to super,” má zas ten divnej pohled, “hezké svátky!” To zas bude nějaká píčovina! Nadechuju se, že ho na místě pošlu do zadele, ale už to nestíhám. Zamává mi ještě přes přední sklo na rozloučenou a mizí v nemocnici, kde má zrovna službu.…

Ten voprsklej buzík mě vážně už sral. Nechápu, čím jsem přemejšlel, když jsem ho před pár měsícema přijímal do týmu. Koukal jsem se jenom na tu jeho pěkně vyrýsovanou prdel a už jsem neviděl aroganci v očích a líný ruce, dobrý akorát tak k honění čůráka na hajzlu? Já debil se nechal pobláznit tou jeho blonďatou čupřinou a slaďoučkým úsměvem! Na začátku se sice snažil, to jo, ale hned jak skončila…

Citlivka Sedím v autobuse a zapínám Grindr. To ostatně dělávám celkem často, protože jsem prostě zvědavej. Kde jsou jaký chlapi, jestli mi třeba nenapíše nějakej fajn týpek nebo nepošle sexy fotku s pěkným pérem. Zkrátka nevinná virtuální zábava. Nikomu nic neslibuju, nic nenabízím. “Chceš vykouřit?” Prázdnej profil, jasnej vzkaz. Na první dobrou tuhle myšlenku zamítám, ale válí se mi dál…

“Kartičku mi pak nezapomeňte vrátit,” dodává recepční. Nikoliv hotelová, ale korporátní. Nejdu si totiž zalízt s proseccem k hotelovýmu bazénu, nýbrž jdu na pohovor. Stejně divný slovo ne? Pohovor. V žádným jiným kontextu se nepoužívá, pokud jdeš na pohovor, je to vždycky k práci. Nejdeš na pohovor k rodičům ani nejdeš pohovořit s kámošema do hospody. Já nevím, mě to připadá jako dost…

“Já nevím, máma dělá lepší,” vracím Matějovi lžíci od salátu, kterej jsem právě ochutnal. “ Kubo teda ty si tak hnusnej, já se tady s tím dělám, asi ti ho narvu mezi půlky i s mísou,” vyhrožuje Matěj. “I s mísou? Wow? Konečně nějakej sex,” šklebím se na něho. “Ty aby ses hned nechytnul,” kroutí naštvaně pusou a zoufale si prohlíží mísu s právě dodělaným bramborovým salátem. “Tak se…

Já věděl, že to bude peklo v přímým přenosu, ale nemohl jsem jinak, prostě jsem to páteční odpoledne musel odjet do Brna, i když jsem se to nejmíň třikrát snažil usmlouvat na nějakej normální čas. Nešlo to, musel jsem si v tom ďáblově kotlíku pěkně hubu vymáchat. Kdo jezdí vlakem, ví, jak to na pražským hlaváku vypadá v pátek odpoledne. Davy lidí, mraky kufrů, ucpaný tunely, fronty na kafe,…

Úzká lesní cesta se přede mnou konečně otevírá a já sestupuji k říčce, která rychlým, divokým proudem protíná nevelké údolí obklopené starým, dožívajícím lesem. Odhazuju batoh na zem, beru si do ruky láhev vody a omámeně se blížím k říčnímu korytu. To, co jsem už poměrně dlouho slyšel, se teď ukazuje v plné síle. Nad mou hlavou v divém reji, padá vodní masa ze skalní průrvy. Živel v…