Bylo to na konci července, kdy mi bylo osmnáct a všechno kolem vonělo po suchém trávníku a starých teniskách. Seděla jsem na lavičce u hřiště, které už dávno nikdo nepoužíval, a snažila jsem se předstírat, že čtu knížku z knihovny. Ve skutečnosti jsem jen sledovala ho. Devatenáctiletého kluka z druhého ročníku, kterého jsem viděla poprvé u školní kopírky. Mluvili o něm, že je „tichý“, „slušný“,…