„Zkus si to.“ Řekl to s úsměvem, ale v očích měl něco jiného než jen pobavení. Držel v ruce šaty – přiléhavé, černé, s rozparkem vysoko na stehně. Přejel po nich prsty, jako by už předem hladil její kůži. Vzala si je od něj a beze slova zmizela za závěsem kabinky. Zavřela za sebou, zhluboka se nadechla. Srdce jí bušilo. Nejen kvůli šatům. „Ukaž se mi,“ ozvalo se za chvíli tlumeně z druhé strany…
Silnice byla prázdná. Tma kolem auta pohlcovala všechno kromě dvou tenkých kuželů světel, které se zarývaly do dálky. Rádio hrálo potichu, ale on ho najednou vypnul. Mlčky. Z její strany nepřišla otázka. Z jeho pohledu jen krátký, neústupný pohled. Vystoupil a obešel auto, otevřel dveře a za ruku ji pomohl ven. Asfalt pod nohama byl teplý a suchý. Vůně večera – směs pryskyřice, prachu a něčeho,…
Byla už tma, ale léto si drželo svůj vlhký, teplý dech. Vzduch voněl po jehličí a vyjetém oleji, někde v dálce tiše cvrlikali cvrčci. Stála opřená o kapotu starého černého auta, lak mírně hřál – pohlazený pozdním večerním sluncem. Nemluvila. Jen čekala. On stál kousek od ní, v tichu se díval, jak se jí zvedá hrudník s každým dechem. Přes ústa jí protáhl tenký černý šátek. Ruce měla za zády,…
