AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 1 anno fa 3 2022 23

O víkendu jsme si s přítelkyní řekli, že vyrazíme na houby. Prý hodně rostou, tak třeba něco najdeme. Nechtělo se mi však běhat s prázdnou po lese a tak jsme sebou vzali mého spolužáka ze střední, vášnivého houbaře Tomáše. Regína jej znala s několika firemních akcí. Asi po dvaceti minutách jízdy autem jsme dorazili na kraj lesa do Řeky. Ani nebylo kam zaparkovat, kolik tam bylo houbařů. Košíky do…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 1 anno fa 2 1073 16

Rok 2009. Pracuji v RE/MAX class na Stodolní, jako makléř. V říjnu nastoupí nová kolegyně. Simona. Občas jeden ze starších dělá dvojsmyslné narážky, třeba na sledování porna. Ona to vždy dobře okomentuje, že to je i její parketa. Říkám si, že jako obvykle se jen provokují. Někdy v listopadu. Možná půlka týdne. Odpoledne dodělávám smlouvu. Vždy odcházím poslední. Po 16 se objeví ona. (Dialogy) …

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 3 mese fa 7 660 6

Sobotní ráno v Těšíně. Vzduch v bytě je těžký, nepohne se ani záclona. Už od osmi je venku dusno, ze kterého se nejspíš odpoledne vyklube pořádná bouřka. Odškrtávám si obvyklé rituály – nákup na tržnici, pekař, řezník, zapnout pračku, uklidit. Co s načatým odpolednem? Na ryby je moc horko, ryby budou zalezlé u dna. Chce to vodu. Karvinské moře a FKK část, tam bude klid. Oblékám si šortky, lehké…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 4 mese fa 5 555 8

Inspirováno povídkou Na balkoně s divákem autorky Tamala8. „Sedím tu, šálek horké černé kávy v dlaních. Vzduch je ještě svěží, ale slunce už začíná opírat do zábradlí. Tohle je moje chvíle. Čas, kdy se svět probouzí a lidé odhazují zábrany spolu s pyžamem. Slyším cvaknutí balkónových dveří o patro níž. Je to ona. Sleduji, jak si rozprostírá deku. Ten pohyb, když si lehne a vystaví kůži paprskům.…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 1 anno fa 0 1262 13

Jarní brigáda ve třetím ročníku byla opět na chmelnici v jednom JZD na Přerovsku. Po týdnu ohýbání se a zapichování drátů ke chmelovým hlavám jsme měli volnou sobotu, tedy ne všichni. Ti co splnili plán, mohli ji mít celou volnou a ten zbytek musel jít na chmelnici ještě dopoledne. Odpolední program byl pak zcela jasný. Skupinový výlet do místního pivovaru a kdo nechtěl, mohl zůstat na motelu,…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 1 anno fa 1 1405 11

Stavební sezóna byla v plném proudu. Od časného rána jsem býval na stavbě, sice majitel malé firmy, ale současně i jeden z těch, co dílo odváděl k dokonalosti. (Úděl OSVČ). Poslední dubnový víkend jsme oslavili její narozeniny. Na předposlední květnový týden vyšly ty moje. Měl jsem dost práce a stresu, protože nepřízeň počasí na počátku května způsobila zdržení zakázky a tak jsem místo jedné,…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 3 mese fa 0 1025 11

Víkend v Řece sliboval klid, ale vzduch byl nabitý něčím jiným než jen vůní jehličí. Regina, drobná černovláska s nakrátko střiženým mikádem, kráčela přede mnou v upnutých džínách. Věděl jsem, co skrývají – ty její modré saténové kalhotky, které tak ráda nosila, a push-up podprsenku, která dodávala jejím malým ňadrům lákavý tvar. Byla to "brat" holka každým coulem – drzá, sebevědomá a s fantazií,…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 4 mese fa 2 1509 9

Nedělní ráno v druhé polovině října roku 2005 bylo vlezle šedivé, ale v bytě Anety bylo horko. Probudila se v 8:14 s nadrženým pocitem v podbřišku. „Sakra,“ pomyslela si a přitáhla si peřinu mezi stehna. „Zase ten tlak. Moje kunda žije vlastním životem a vůbec ji nezajímá, že já se snažím být racionální. Čtyři a půl měsíce. Sto třicet pět dní sucha. Cítím se jako sud prachu, co čeká na jedinou…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 4 mese fa 0 1040 11

Náměstí v Těšíně sálalo horkem. Právě jsem vyšel z řeznictví H+H, v tašce mě tížila poctivá porce hovězího na neděli a pár nožek uzeniny, a špek. V tom jsem ji zahlédl. (Pro účely tohoto příběhu jí dám jméno Pavlína.) Jenže než jsem stihl zareagovat, zmizela v davu mezi lidmi a zaparkovanými auty. Možná to byla jen iluze, fata morgána vyvolaná sálajícím asfaltem a vzpomínkou na společná léta na…

AtlasMraku
Autore: AtlasMraku 5 mese fa 2 507 9

Ostrava, červenec 2012. Venku se do dlažby Masarykova náměstí opírá vytrvalý déšť, který mění barvy města do břidlicově šedé. V patře nad knihkupectvím je ale klid. Vzduch voní po čerstvě mletých zrnech a novém papíru. Sedíme u kulatého stolu v rohu. Lucie vypadá v tom šedém kostýmku s bílým pruhem neuvěřitelně přísně a zároveň křehce. Její vůně, Lovingly od Bruce Willise, mi útočí na smysly –…