Někdy se nezapomenutelné věci stanou, když začnou úplně nevinně. Třeba dvěma měsíci zpráv, ranních pozdravů, večerních přání na dobrou noc a konverzací, které dávno překročily hranici běžného kolegiálního povídání. Dvěma měsíci pohledů, které se každým dnem prodlužovali. A nejen proto jsem ten den po páté zaklepal na dveře její kanceláře? Jakobych věděl, že se něco stane. „Pojď dál,“ usmála…