Dorazili jsme do města a jako před několika hodinami jsme se pěšky vydali k námi dobře známým dveřím s popínavou kvetoucí rostlinou na kování. Otevřely jsme dveře kartou, vstoupili jsme a dveře se za námi potichu zavřely. ,, Dobrý večer'' zazněl elektronicky upravený hlas, patřící Martinovi. Byl to člověk, který dohlížel na hladký vstup a zároveň chod v SM herně kde jsme se právě ocitli. ,, Ahoj…
Zamkl jsi za sebou dveře ložnice přesně v 19:00. Tak, jak ti bylo přikázáno. Nahý. Vyholený. Jen s obojkem kolem krku. Byls připraven — nebo sis to aspoň myslel. Madam už čekala. V koženém korzetu, latexových punčochách a s chladným úsměvem. Na nic se neptala. Nemusela. „Na kolena.“ Padl jsi. Tvůj pohled se zabořil do podlahy. Dýchal jsi tiše, sotva slyšitelně. Až příliš si pamatoval, co se…
Je čtvrtek a úderem páté odpolední se ozval zvonek. Podívám se z okna a vidím našeho truhláře, jak přešlapuje u branky. Sešla jsem dolů otevřít. „Dobrý den, paní, přinesl jsem Vám slíbené podklady a nákresy“. Vzala jsem si obálku a šli jsme do domu Přikázala jsem otrokovi truhláři, aby se šel dolů svléknout a čekal, až přijdu. Šla jsem za manželem a prohlídli jsme si návrhy polepšovny .Shodli…
V místnosti panovalo ticho přerušované jen jeho přerývaným dechem, filtrem procházejícím skrze těsnou latexovou kuklu. Oči měl zakryté – tma byla úplná. Cítil jen, jak mu každé vlákno lana pomalu, s chirurgickou přesností, svazuje tělo do pozice, kterou si ona přála. Každý uzel byl znakem její vůle, každý tah provazem znamením, že mu nic nepatří. Už ani on sám. „Dnes nebudeš nic než moje hračka…
