"Tak paninko, vezeme vám toho koně", zařval ten blázen do okna a já sebou nepředstavitelně trhla, protože jsem zrovna do vázy usazovala krásnou kytici. Byla jsem jen ve spodním prádle a přestože ještě nebylo poledne, venku vedro k padnutí a teplota pořád ještě šplhala vysoko nad třicítku. V rychlosti jsem na sebe navlékla dlouhé tričko, blankytně modré, jako obloha, nespoutaná šedivými mraky.…

Stalo se to předloni v létě, na dvoudenním volejbalovém turnaji kdesi u Sázavy... V sobotu se nám dařilo, a v našem týmu byla super nálada, po každém vítězném míči jsme si plácali, objímali se, vtipkovali a já si všiml, že Janiny oči nějak moc často směřují ke mně. Znáte to, jsou věci, které prostě nejdou přehlédnout. Začal jsem na ni taky koukat, no, tělem mi projelo pár jisker a hlavou pár…