Psal se rok 2016 a mně bylo devatenáct. Vlak mi ujel a já se vydal lesem, trochu podrážděný, trochu bez cíle. Vzduch byl těžký letním horkem, všechno vonělo jehličím a trávou. A pak jsem ji uviděl. Ležela na dece, uvolněná, naprosto samozřejmá ve své nahotě. Slunce se jí opíralo do kůže a ona vypadala, jako by přesně věděla, jaký má účinek. Chtěl jsem se otočit a odejít. Přísahám. Jenže ona se…