Březnový vzduch měl v sobě tu zvláštní ostrost – bylo sice patnáct stupňů, ale slunce už mělo sílu, která mě nutila rozepnout si lehký trenčkot. Procházela jsem industriální čtvrtí na okraji města, kde se staré tovární haly potkávaly s moderními lofty. Všude kvetly první jívy a vůně vlhké země se mísila s pachem asfaltu. Pak jsem ho uviděla. Stál u černého, nablýskaného sportovního auta, veterána…

Do obchodu New Yorker ve Vaňkovce jsem vešla jen s jediným cílem – najít si něco nového na večer. Možná krátké šaty, něco, v čem bych se cítila sebevědomě. Procházela jsem mezi regály, prsty přejížděla po látkách a hledala něco, co by mě oslovilo. A pak jsem ho zahlédla. Stál u pánského oddělení, ruce zastrčené v kapsách džínů, tmavé oči upřené přímo na mě. Byl vysoký, s ostře řezanými rysy,…

Byl už večer, byt utichl. Malý konečně usnul, i když se dnes neustále budil a chtěl mě mít u sebe. Měla jsem za sebou těžký den a jediná věc, na kterou jsem se těšila, byl klid. V rukou hrnek s čajem, na sobě jen volné tričko, bez podprsenky. Přes nohy přehozená deka. A pak… zaklepání. Tiché. Známé. Nepřekvapilo mě to. On občas chodil takhle… bez ohlášení, ale vždycky ve správnou chvíli. Věděl,…