Mechanika už dávno neberu jen jako někoho z internetu. Známe se líp, než by se možná mělo. A není to jen o těle. Je tam něco dalšího… něco, co se těžko popisuje. Když se na sebe díváme, je to jako by mezi námi něco praskalo. Takovej tichej výboj. Já to cítím. A podle toho, jak se na mě dívá, to cítí i on. Je starší. Ale nevypadá. A hlavně… chová se ke mně tak, že se cítím žensky. Jako bych ho…

Dlouho jsme si psaly na Instagramu. Pak byl klid a já to pustila z hlavy. Jednoho večera mi ale napsala: „Co děláš?“ Odpověděla jsem, že nic. A ona: „Můžu přijet?“ Byla jsem překvapená, ale hned jsem jí napsala, že jasně. Manžel nebyl doma, takže jsem měla volný byt. Přijela kolem desáté. Otevřela jsem jí a hned mě dostala – šaty s výstřihem, úsměv od ucha k uchu. Sedly jsme si, nalily víno a…

Byla jsem s holkama v klubu, neplánovalo se nic velkýho. Potřebovala jsem vypnout. Měla jsem v sobě druhý gin a kolu, když jsem si všimla, že se na mě někdo dívá. Nestál přímo u baru, ale bokem, jakoby dával pozor. Nebyl to typickej frajírek. Jen stál, černe triko, rifle, oči jako něco, co tě nutí otočit se znova. A voněl. Cítila jsem to, i když byl metr ode mě. Když přišel blíž, podíval se na…

Napsal mi. A hned ve mně něco přeskočilo. Ani nevím co přesně… ale bylo to tam. Jakoby se mě dotknul jen tím, co napsal. Začala jsem si ho představovat. Jak mě drží, jak se dívá, jak mi šeptá věci, co mě úplně rozechvívají. Když jsme se konečně viděli, stačilo pár vteřin a já věděla, že se mě bude dotýkat přesně tak, jak chci. A taky že jo. Jeho ruce, jeho pohled… tak intenzivní. Jakoby mě…

Ale jednoho večera....Byla jsem po dlouhé horké sprše, s vlasy ještě vlhkými a tělem zahaleným jen do jemného županu. Seděla jsem na gauči, popíjela sklenku vína a cítila se zvláštně klidná, ale uvnitř rozvibrovaná. V hlavě mi pořád běžely jeho zprávy… jeho slova, jeho zájem. Od rána do večera, dobré ráno, dobrou noc… něžnosti, které jsem doma už dávno neslyšela. Najednou jsem ho zaslechla. Ten…

Druhá noc (a poslední) Uběhl měsíc od té první vlažné, ukradené chvilky mezi dveřmi. Měsíc, kdy jsme se míjeli pohledy, doteky jen ve vzpomínkách. Měsíc, kdy jsem každou noc usínala s tím, jak voněl, jak chutnal, jak dychtil.☺️ A pak přišla ta zpráva. „Mám otevřeno 😈.“ Byla jsem doma sama. Děti u babičky, manžel byl pryč. Na sobě jen župan – ten tenký, měkký, bez podprsenky, bez kalhotek😈. Už…