Dorazím přesně v deset hodin. Už když stoupám po schodech, představuji si, jak tam na mě čekáš. Připravená, tak jak jsem ti nařídil. Sprcha je za tebou, tvoje kůže voní po jemném ovocném gelu a každá část těla je hladká – přesně tak, jak jsem chtěl. Na tváři máš lehký make-up, decentní, ale dost výrazný, abys věděla, že to není jen pro tebe. Prádlo sis oblékla podle mého pokynu. Víš, že barva…
Podíváš se na mě s jistotou v očích. Víš, že dalších pár hodin si budeš pamatovat do konce života. “Podej mi tvé ruce” za zeptal jsem ti do ucha a pousmál se. Svážu ti ruce, provazem, který v tobě budí jistotu, že není cesty zpět, jsi celá moje. Provaz na tvých zápěstích drží pevně, když tě otočím a přitlačím na stůl. Tvůj dech se láme na krátké, prudké nádechy, hlava je skloněná, tělo napjaté…
Natáhnu k tobě ruku a jen lehce se dotknu tvé brady. Prstem ji zvednu, abys musela natočit hlavu nahoru. Oči máš pořád zavřené, ale vím, že cítíš, jak se ti dech zrychluje. „Dobře,“ řeknu ti tiše. „Vím, že jsi připravená. Ale dnes to nebude jednoduché.“ Prsty sjedu z tvé brady dolů, přes krk až na klíční kost. Zastavím se těsně nad hranicí prádla. Nechám tě napnutou, jako bys čekala, co přijde –…
