Byl pátek večer a já dorazil k Daniele, své přítelkyni, dřív než obvykle. Měla ještě práci, takže mě do bytu pustila její mladší sestra — Klára. Otevřela mi v domácím oblečení, které však bylo zatraceně daleko od nevinného: krátké tričko bez podprsenky a tepláky visící nízko na bocích. „Ahoj, pojď dál. Daniela přijde až za hodinu,“ řekla, jako by si nebyla vůbec vědoma toho, jak působí. Usadil…

Venku se z nebe snášely drobné kapky, které se tiše tříštily o střechy a chodníky. Anna stála u okna svého bytu, zahalená jen do tenkého saténového županu. V bytě bylo tlumené světlo a vzduch byl prosycen vůní levandule z vonné svíčky. Její myšlenky se stále vracely k jednomu muži. Zazvonil domovní zvonek. Když otevřela, stál tam — lehce promoklý, s očima, které říkaly víc než tisíc slov.…

Ten večer začal jako každý jiný. Daniela se vrátila z víkendu odpočatá, usměvavá, plná energie. Udělala večeři, otevřela víno. Já seděl vedle ní a snažil se nemyslet na to, co jsem v tom bytě dělal jen pár nocí předtím s její sestrou. Ale pak se objevila Klára. Vešla do kuchyně, bosá, v černém saténovém županu, který spíš odhaloval než zakrýval. Podívala se na mě krátce, intenzivně a pak na…

Věděla jsem to hned, jak ho Daniela poprvé přivedla domů. David. Přesně ten typ, kterému žena buď propadne — nebo ho chce zničit. A já jsem nebyla výjimka. Nešlo o sesterskou žárlivost. Nešlo o to, že by jí záviděla. Daniela měla vždycky všechno podle pravidel. Já? Já jsem ta, která pravidla porušuje. A právě proto mě přitahoval. Protože na ni byl… příliš dobrý. A v hloubi duše jsem věděla, že…

Celý víkend jsem se snažil ten okamžik vymazat z hlavy. Polibek s Klárou. Její tělo tak blízko… a ta věta na konci. Tohle není konec. Daniela nic nepoznala. Byla jako vždy milá, klidná, nic netušila. Jenže já jsem si její sestru nemohl dostat z hlavy. A jak se ukázalo — ani ona mě. V úterý večer mi přišla zpráva z neznámého čísla: „Dneska jsem sama doma. Kdyby ses chtěl omluvit. Za to, co jsme…

Bylo to jako droga. Zakázané, dráždivé, opojné. Po tom úterním večeru jsem se snažil držet zpátky. Kláře jsem nepsal. Nevolal. Ale pokaždé, když jsem se miloval s Danielou, zavíral jsem oči… a představoval si její sestru. Ten jiný dech. Ty drzejší ruce. Ten pohled, který říkal: „Přijď blíž, nebo tě zničím.“ Týden na to mi Daniela oznámila, že jede na víkend pryč. „Klára bude doma, kdyby něco,…

Neexistovalo už žádné „my“ a „oni“. Jen těla. Touha. A tajemství, která jsme uzamkli mezi stěnami toho bytu, kde se setkaly dvě sestry — a jeden muž, který ztratil všechny jistoty. Po té společné noci jsem si myslel, že se něco změní. Že to byl výstřel do tmy. Jednorázové šílenství. Ale právě naopak — otevřeli jsme dveře, které už nešly zavřít. Začali mě chtít obě dny i noci. Klára mi posílala…