Kapitola 4 – Když dovolíš vstup, ale ne kontrolu „Je rozdíl mezi tím pustit péro do kundy. A pustit chlapa do sebe. Já to dnes chtěla jen napůl. A přesně jsem věděla, co dělám.“ ,............ Byla jsem roztažená na kapotě, šaty vyhrnutý, kundaička připravená. Mokrá. Dychtila. David stál přede mnou. Klidný. Neuhnul pohledem. A to mě rozpalovalo víc než jakýkoliv dotyk. Ukázala jsem mu prstem.…

Kapitola 6 – Očima mě svlékl dřív, než se mě dotkl „Měla jsem v sobě ticho. To, které přichází, když už tě obyčejní lidé nezajímají. A právě v tom tichu se ozval on.“ ........ Byl pátek večer a já vůbec neplánovala vyjít z bytu. Ale když jsem si přetáhla přes tělo dlouhou vínovou košili, zjistila jsem, že potřebuji, aby mě někdo viděl. Ne pro lásku. Ne pro vztah. Jen pro touhu, kterou neumím…

Seděla naproti němu. Krátká sukně, podpatky, oči jako kořist připravená se podvolit. Hrála si se sklenkou vína, ale on už dávno věděl, že pod stolem sedí jiná verze té dívky — zvrácená, vlhká, poslušná. „Sundeji si kalhotky,“ řekl tiše. Nepodíval se na ni, jen usrkl vína a sledoval lidi kolem, jako by nic. Zatajila dech. Očima ho prosila, ale věděla, že prosby jsou zbytečné. To slovo nebylo…

Kapitola 3 – Pod světly města „Chtěla jsem být ovládnutá, ale jen tím, kdo si to zaslouží. A poznáš to jen tak, že mu to zkusíš vzít.“ Zastavil na střešním parkovišti moderního komplexu. Město pod námi dýchalo světly a betonem. Žádná špína. Jen chladný lesk skla a asfaltu. A napětí ve vzduchu, jaké mají jen scény, které se nesmí opakovat. Mlčeli jsme. Já si v tichosti stáhla kalhotky pod…

Kapitola 1 – Pravidlo číslo jedna: Nikdy to nesmí být snadné „Nevím, jestli jsem se zbláznila, nebo jestli jsem konečně začala žít. Poprvé za celých třicet jedna let vím, co chci. A ti, co mě chtějí, si to budou muset zasloužit.“ ............. Rozchod nebyl výbuch. Spíš to byl pomalý proces, jako když ti v noci někdo tiše vytahuje srdce z hrudníku, zatímco spíš. A ty se ráno probudíš…

Kapitola 5 – Když z tebe udělám pravidlo „Neexistuje větší moc než nechat chlapa, aby se do tebe udělal. A vědět, že mu tím nevracíš důvěru. Ale bereš si ji zpátky.“ ,........... Seděla jsem na něm. Kůže na kůži. Jeho péro pořád ve mně, tvrdý, napjatý, nadržený až na pokraji. Ještě jsem ho nepustila. Ještě ne. „Jseš tam pořád?“ zašeptala jsem mu do ucha. „Jo,“ vydechl. „Dobře. Teď mi dáš to,…