První ranní krok z postele mu příliš neulehčuji. Každé ráno, když nás vzbudí budík, přitulím se k němu jako kotě. Tiše a jemně mrouskám a dávám mu ty nejněžnější polibky na tělo. Potřebuje vstávat z peřin vyhřátých našimi těly a já mu přitom prosebně šeptám “nechoď ještě”. Políbím ho na hrudník a ponořím do něj hlavu, aby mě ještě na chvíli schoval do své náruče. Jeho dlaně na mých bocích a ve…