V pokoji bylo ticho, jen hodiny na stěně odměřovaly čas a světlo lampy kreslilo stíny po mých lýtkách. Stála jsem uprostřed místnosti, v tělových punčoškách a černých lodičkách na vysokém podpatku. Lehce jsem se pohnula, jako bych chtěla tancovat – ne pro sebe, ale pro Tebe. Věděla jsem, že se díváš. Cítila jsem to. Ten zvláštní druh napětí, které se šíří vzduchem, když někdo opravdu vnímá každý…