Rytmus nočních kolejí.... Ano tak bych nejspíše to nazvala. Vlastně ani nechápu z jakého důvodu jsem tuhle povídku takto nazvala, to je asi úplně jedno vzhledem k následujícímu ději. Proč to na mě takhle působí a jak konkrétně mám na mysli? To se dozvíš zrovna ty. No.. ano?!! Ty za tou obrazovkou se uveleb kamkoliv a skoro kdekoliv ale at je ti příjemně na tu chviličku a hlavně zapoj fantazii ta…

Jen...já Byt je ponořený do ticha. Toho hlubokého, které člověk slyší až v uších. Sedím na posteli v tenké košili, látka mi klouže po stehnech pokaždé, když se nepatrně pohnu. Vzduch je těžký a já si uvědomuju vlastní dech víc než kdy jindy. Dnes je to jen o mně. Pomalu si přejedu prsty po krku, přes klíční kost a níž. Nespěchám. Každý dotek je vědomý, záměrný. Zavřu oči a nechám tělo, aby…

Dnes jsem zůstala sama doma… ticho v bytě, tlumené světlo a myšlenky, které se pomalu rozjíždí. Opřu se, zavřu oči a nechám ruce klouzat po křivkách… jen lehké hraní, nic víc. Aspoň zatím Sedím na gauči, nohy pod sebou, hudba hraje potichu a já si užívám ten klidný moment. Každý dotek cítím intenzivněji než obvykle. Kůže reaguje na každý pohyb, na každý nádech… a fantazie se pomalu rozjíždí. V…

Sedím sama v obýváku, nohy pod sebou, světlo lampy jemně klouže po zdech a byt je nezvykle tichý. Ten druh ticha, kdy slyšíš vlastní dech a každá myšlenka zní hlasitěji než obvykle. Telefon leží vedle mě na gauči. Občas na něj pohlédnu. Jen tak. Možná čekám, že se ozveš. Opřu se víc dozadu, zavřu oči a nechám prsty pomalu klouzat po kůži. Je to zvláštní pocit — klid a lehké napětí zároveň. Hudba…

Dívám se zpátky Všimla jsem si ho dřív, než si myslí. Seděl o dvě řady dál ve vlaku, hlavu lehce nakloněnou, jako by jen pozoroval okolí. Jenže jeho oči se vracely. Ne rychle. Ne nápadně. Vždycky jen na pár vteřin. Dost dlouho na to, abych to cítila. Nejdřív jsem si řekla, že jsem paranoidní. Pak jsem nastoupila další den. A další. A on tam byl znovu. Stejný klid. Stejné ticho kolem něj. …