Neměla jsem tam vůbec chodit. Byl to jen večírek. Nic víc. Lidi, hudba, skleničky v rukou a rozhovory, které se ztrácely v hluku. Stála jsem opřená o bar a přemýšlela, jak dlouho je ještě slušné zůstat… než prostě odejdu. A pak jsem ucítila pohled. Ten zvláštní moment, kdy víš, že se na tebe někdo dívá, ještě než ho vůbec najdeš očima. Zvedla jsem hlavu. A byl jsi tam. Na druhé straně…