Bylo snad to nejteplejší srpnový odpoledne jaký jsem zažila. Bylo takový vedro, že jsem neměla ani sílu na to, vyrazit někam k vodě. Sálající horko se drželo mezi zdmi našeho malého bytu uprostřed města a větrák nastavený přímo na mě monotónně hučel a sotva něčemu pomáhal. Rozháněl horký vzduch kolem a já se jen v prádle válela na gauči. Byla jsem mokrá, tak mokrá, zpocená a vyřízená. Znuděně…

Před osmi lety. “Měla jsem se na tebe vysrat hned v ten první večer!” Zakřičela jsem přes celou místnost. “Tos měla!” Ozvalo se zpátky a místností proletělo tričko jako kulomet. Byla jsem vzteky bez sebe, a to naše dnešní hádka nebyla ani tak důležitá. Dnes šlo jen o to, že svezl kolegyni z práce na autobusovou zastávku a nebál se mi to říct. Stejně mě to vytočilo do běla! “Běž do hajzlu Štěpáne…

Rok 2069 „Za měsíc mi bude pětatřicet a mám už po krk všech zpackaných vztahů, které jsem zažila. Mám po krk všech chlapů, kteří se nezmůžou na víc, než pozvánku do kina a podprůměrný sex. Všechno mě štve! Nic není tak, jak bych chtěla.“ Naštvaně jsem si odfrkla a kamarádka na druhé straně se pousmála. „Panaaam,“ protáhne, aby mě trochu uchlácholila. „Všichni nejsou stejní a za další, viděla…

Pondělí „Myslíš si, že po tom úspěšným pohovoru, co jsme spolu měly v baru, z toho na poslední chvíli vycouvám?“ ušklíbla jsem se na Zuzanu která seděla za stolem malé kanceláře. „Upřímně? Jo. 5 chlapů za 5 dní?“ založila si ruce na prsou. „To nedáš!“ pronesla sebejistě. „No jo prosím tě, nezdržuj a naval ty hadry. Čeká mě spousta práce.“ S úsměvem jsem na ní vyplázla jazyk, vzala hadry s mým…