Ráda chystám mému muži zvrhlá překvapení. Miluji se dívat jak exkluzivně ovládá své hrdlo, do kterého dnes v noci pojmul plně penis 24cm. Kouřil ho procítěně oddaloval vyvrcholení a ten muž skučel slastí jak mohl poprvé prožívat jaké to je zasouvat se až na doraz, občas tam setrvávat i půl minuty. Já jsem si to musela dělat dávat muži oporu nechala se od toho muže lízat osahávat. Muž krásně…

Potkal nás na procházce v parku. Nejdřív jen pohled, pak pár slov, kterými nás oslovil. Bylo v nich něco, co nás zastavilo. Ten okamžik působil zvláštně elektrizujícím dojmem, jako by někdo neznámý vstoupil přímo do našeho soukromého světa. Drželi jsme se za ruce, ale zároveň jsme cítili, že hranice mezi námi a cizincem se začínají rozpouštět. Řekl si o něco, co by většina lidí považovala za…

Když vešli do haly, zavřely se za nimi kovové dveře a světlo se rozlilo po betonu. Vzduch byl studený, tichý, a jen jejich kroky se vracely zpět jako ozvěny. Na zdi visela tabulka: 38 zrcadel – experiment o hranicích lidského vnímání. Byli spolu dlouho. Důvěra mezi nimi byla téměř hmatatelná, postavená z tisíců gest, pohledů a mlčení. Teď stáli proti prvnímu zrcadlu. Ukazovalo je oba, ale ne…

Voda v bazénu se leskla jako hladké sklo. Žena se zadívala do parní mlhy, která se pomalu zvedala, a na okamžik měla pocit, že všechno kolem se zastavilo. Po letech, kdy řídila práci, domácnost i ostatní, tu poprvé nemusela nic. Jen dýchat a být. Kapky jí klouzaly po ramenou a z podvodních lamp se lámalo měkké světlo, které jí připomínalo, jaké to je cítit vlastní tělo. Nedaleko seděl její muž,…

Hotelový pokoj měl stálou vůni — směs prázdna a cizích příběhů. Markéta seděla na posteli, ruce volně v klíně, a poslouchala ticho, které se mezi nimi natahovalo jako tenká nit. Petr stál u okna, světlo mu klouzalo po ramenou. Venku se rozplývalo město, uvnitř rostlo napětí, které se nepojmenovává. Zaklepání na dveře zaznělo jako první zkouška. Krátké, jasné, neosobní. Když doznívalo, vzduch v…

Když jsme přijeli na farmu, cítila jsem to dřív, než jsem to dokázala pojmenovat. Ten zvláštní klid, který není nevinný. Prostor, kde se věci dějí potichu a bez svědků, i když jsou kolem lidé. Podívala jsem se na něj – stál vedle auta, ruce v kapsách, klidný. Až příliš klidný. To mě zneklidnilo víc než cokoliv jiného. U večeře jsem ho cítila za sebou. Ne dívat se. Vědět. Každé moje malé zaváhání,…