Byl to páteční večer, když mi to navrhla. Seděli jsme na gauči, ona v těch svých černých krajkových kalhotkách, které mě vždycky přiváděly k šílenství. “Chci tě mít pod kontrolou,” zašeptala mi do ucha a ukázala mi tu malou, lesklou kovovou klec. Věděl jsem, co to znamená… týdny frustrace, ale tentokrát to mělo být jen na víkend. Nebo tak jsem si to myslel. Klekl jsem si před ni, už napůl tvrdý…

Celý týden jsem ji držel na pokraji orgasmu. Každý večer jsem ji svlékal, líbal po krku, sahal jí mezi nohy a prsty ji dráždil, dokud se celá netřásla a neprosila. „Ještě ne, zlato. Až za týden,“ říkal jsem jí a pak ji nechal ležet mokrou a zoufalou. Ráno jsem ji budil jazykem na klitorisu, dráždil ji vibrátorem, ale vždycky jsem přestal včas. Do konce týdne byla tak citlivá, že sebou cukala už…

Už dva měsíce jsem zamčený v té malé, nemilosrdné kleci. Tvrdý kov mi tlačí na ptáka, který se už dávno vzdal jakékoliv naděje na erekci. Každý den cítím, jak moje koule bolí. Ne pořád tak strašně, ale pořád alespoň trochu. Jsou plné, těžké, přetékající touhou, kterou mi nedovolí vybít. Klec je krátká, takže i sebemenší pokus o ztopoření se změní v tupou, neustálou bolest. A pak je tu ona – moje…

Byl to ten den, kdy jsem pro ni jel na nádraží. Celý týden po tom posledním mučení jsem byl v jednom ohni. Klec mi připomínala každý pohyb, každou myšlenku a ty myšlenky se pořád vracely k té holce z amatéři.com. Jmenovala se Lucka, měla ty dlouhý hnědý vlasy, velký prsa, co si fotila v zrcadle, a psala tak otevřeně, že mi z toho teklo i přes tu kovovou mřížku. Přidali jsme se na Instagramu,…