(V)zrušení: Ten večer byl dusný ještě dřív, než kdokoli zaklepal. Seděla jsem na kraji gauče, tričko přilepené k tělu, pot na kůži, nervy napnuté jako struna. Přítel chodil po bytě, kapsy plné drobných sáčků, telefon v ruce. Každé pípnutí mě bodlo mezi žebra. A pak — tři rány. Tvrdé. Neomluvitelné. „POLICIE!“ Všechno se zlomilo. Srdce mi vyletělo do krku. Zároveň strach — a s ním vlna…