Domov se během dalších týdnů změnil v něco úplně jiného než dřív. Jakmile jsme zavřely dveře bytu, oblečení většinou skončilo během pár minut na zemi. Nebylo to ani schválně. Prostě jsme si zvykly být spolu nahé — volné, uvolněné, bez studu. Kůže na kůži se stala naším normálním stavem. Jitka tvrdila, že si už ani neumí představit spát v pyžamu. A upřímně? Já taky ne. Večer jsme vařily nahé v…

Ráno přišlo pomalu, s tlumeným světlem za zataženými závěsy a tichem, které bývá jen v bytech, kde se dva lidé opravdu cítí doma. Probudila jsem se dřív než Jitka. Ležela schoulená u mě, úplně nahá pod peřinou, jedna ruka položená přes moje břicho a tvář přitisknutá k mému prsu. Vlasy měla rozcuchané přes polštář a ze spaní občas tiše vydechla. Chvíli jsem ji jen pozorovala. Pořád jsem si někdy…

Venku před klinikou bylo dusné odpoledne a město hučelo lidmi, tramvajemi a letním vzduchem. Jenže mezi námi dvěma existovalo něco úplně odděleného od toho všeho. Jitka mě držela za ruku až podezřele pevně. A pořád se na mě dívala. Ne tím obyčejným zamilovaným pohledem. Tím nebezpečným. „Ty máš úplně strašný výraz,“ zamumlala jsem, když jsme zastavily na červenou. „Jaký?“ „Jako bys mě chtěla…

Z matriky jsme vyšly úplně omámené emocemi. Jitka se mě pořád držela kolem pasu, jako by se bála, že když mě pustí, celé to zmizí. Na prsteníčku se jí leskl zásnubní prstýnek a pokaždé, když na něj padl její pohled, znovu se usmála tím nevěřícným, zamilovaným způsobem. „Takže… já budu opravdu tvoje žena,“ zamumlala cestou po schodech radnice. „Mhm.“ Zastavila se uprostřed chodníku a otočila mě k…

Jitka mě držela v náručí tak přirozeně, jako by tam moje tělo vždycky patřilo. Její stehno mezi mými, její dlaň pomalu klouzající po mém boku pod vyhrnutou mikinou. Každý dotek ve mně zanechával jemné chvění, které jsem už nedokázala skrývat. „Jsi hrozně citlivá,“ zašeptala pobaveně. „Za to můžeš ty…“ Usmála se a lehce mě políbila na krk. Okamžitě jsem se zachvěla. Hormony změnily tolik věcí —…

Večer byl tichý. Déšť jemně bubnoval do parapetu a v kuchyni ještě voněl heřmánkový čaj, který Jitka zapomněla dopít. Seděla jsem na gauči zabalená do její velké mikiny, rukávy jsem měla přetažené přes prsty a kolena přitažená k sobě. Po sprše jsem byla vždycky citlivější — kůže jemná, prsa napjatá a hlava zvláštně prázdná. Jitka vyšla z koupelny bosá, jen v dlouhém tričku. Vlasy měla ještě vlhké…

Jitka mě nepřestávala hladit. Pomalu, líně, jako by měla celou noc jen pro mě. Seděla jsem jí obkročmo na klíně, čelo opřené o její rameno, a snažila se uklidnit dech, který mi pokaždé znovu rozhodila jediným dotykem. „Podívej se na sebe,“ zašeptala mi do vlasů. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne…“ Jen se pousmála. Vzala mě za ruku a vedla ji po mém vlastním těle — přes boky, pas, hrudník. Přes změny,…

Probudilo mě teplo jejího těla a neklidný pohyb pod peřinou. Bylo ještě brzy ráno, venku sotva začínalo svítat, ale Jitka už byla vzhůru. Ležela nade mnou, rozcuchané vlasy jí padaly kolem tváře a oči měla tmavé, ospalé a zároveň úplně hladové. „Dobré ráno,“ zašeptala chraplavě. Než jsem stihla odpovědět, políbila mě. Tentokrát úplně jinak než obvykle. Hluboce. Dychtivě. Jako by mě potřebovala…

Jitka mě ten večer skoro nepouštěla z náruče. Pořád se usmívala tím lehce nevěřícným způsobem a každou chvíli si položila dlaň na břicho, jako by už teď chtěla cítit něco nového uvnitř sebe. Seděly jsme spolu na gauči zabalené do deky, nahé po večerní sprše, a ona měla hlavu položenou na mém hrudníku. Moje prsa byla poslední dobou citlivá téměř neustále. Když po nich Jitka líně přejela prsty,…