Nejsem tu dlouho, ale i tak mě baví číst zdejší červenou knihovnu, a jelikož se v práci dost často nudím, tak mě napadlo sem dát i něco z vlastní zkušenosti. Je to jen pokus, tak mě hned nesuďte. Nebo aspoň ne ve špatným 😉 A pokud to bude čtivé i pro vás, rád to dokončím... Proto si milé děti zklidněte, pohodlně se usaďte, můj příběh začíná... Moje máma měla a má nejlepší kamarádku, Lucku. A…

Jakmile se dveře za Lucií dovřely a televize zhasla, celý dům se ponořil do ticha. Ležel jsem v posteli a zoufale si přál jediné — usnout a na všechno zapomenout. Jenže přání je jedna věc… a realita úplně jiná. Původně jsem měl úplně jasný plán: udělám, co jsem měl v úmyslu, vybiju ze sebe ten večer a prostě si ho vyhoním odpadnu. Byl to dlouhý den, ještě delší večer… jenže teď se mi hlavou…

Jakmile se dostala pod peřinu, pohodlně se usadila na bok a tváří v tvář mi věnovala ten svůj typický, nenucený úsměv. Jako by se nic zvláštního nestalo. Jako by nepřišla do pokoje v tu nejhorší možnou chvíli. Jako by tohle byla jen další z našich pozdních, pološeptaných debat, které jsme kdysi vedli v kuchyni nad hrnkem čaje. „Máš už holku?“ Pronesla to tak samozřejmě, jako kdyby se ptala,…

Během okamžiku jsem skrz tenkou látku boxerek ucítil prudký šokující náraz horka. Její vlhká a touhou hořící prcinka svými lesklými pysky objala přes látku většinu délky mého bijce a s mírným, ale rozhodným pohybem se na něm dokonale usadila. Ten kontakt byl jako blesk z čistého nebe. Cítil jsem, jak se mi pod náporem jejího žhavého klínu tají dech. Skrze tenkou látku mých boxerek jsem vnímal…