Leyla a půlnoční sázka Když nad městem zapadlo slunce a vzduch ztěžkl vůní blížící se bouřky, Leyla odhodila svou neforemnou vestu. Její kůže se v měsíčním světle leskla jako satén a rohy, které dřív schovávala pod drdolem, teď hrdě korunovaly její tvář s dravým výrazem. Tentokrát si nevyhlédla oběť, ale rovnocenného soupeře. Noční návštěva V podkrovním ateliéru spal malíř Viktor. Byl to muž,…
Basy v klubu Neonový hřích na moment utichly, jen aby se vrátily s ještě větší intenzitou. Ten krátký zlomek sekundy ticha byl jako nádech před výkřikem. Leyla cítila, jak jí pod prsty pulzuje Volkovovo zápěstí. Měl rychlý tep, ale ruka se mu ani zachvěla. Byl to profesionál. „Máš deset sekund, než se světla znovu rozsvítí,“ zašeptala mu do ucha, zatímco se na něj tiskla jako milenka. „Deset…
Vzduch v klubu „Neonový hřích“ byl tak hustý, že by se dal krájet, nasycený drahým ginem, feromony a očekáváním. Basy duněly lidem v hrudi jako druhé srdce. Uprostřed toho všeho, na barové stoličce, která vypadala jako trůn, seděla Leyla. Měla na sobě šaty z černé kůže, které víc odhalovaly, než skrývaly, a její kůže pod fialovými reflektory zářila jako leštěný mramor. Každý její pohyb byl…
